Lekce svádění - Prolog

Schylovalo se k půlnoci a Harry seděl rozvalený na polstrovaném křesle v nebelvírské společenské místnosti. Uvažoval nad tím, jak se co nejspolehlivěji utopit v polévce zítra na obědě. Když už byl blízko řešení (které zahrnovalo koupací čepici, gumové medvídky a cínové vojáčky), vyrušily ho spěšné kroky z dívčích ložnic. Hermiona. Hermiona? Hermiona!
„Hermiono!“ zavolal na ni spěšně.
„Jé, Harry…“
„Počkej, počkej- potřeboval bych nutně s něčím poradit,“ pospíšil si Harry.
„Ráda bych ti pomohla, fakt že jo, ale teď doopravdy nemůžu-“
„Hermiono prosím!“ A udělal na ni psí oči.
„Promiň, teď mám rande s Ronem. Později, ano?“ Později. Kolikrát už od ní tohle za poslední dva týdny slyšel? Od té doby, co chodí s Ronem s ní není žádná řeč. Vlastně ani s Ronem. Ten se stará pouze o to, jak před Hermionou skrýt své zálety s půlkou hradu (druhá půlka se zajímala o toho všiváka Malfoye). I Harry měl kdysi takové fanynky. To bylo v šestém ročníku, kdy byl Vyvoleným. O prázdninách pak byl Voldemort zabit. No, zabit. Jak se to vezme. Udusil se chlebíčkem. Našli ho až po dvou týdnech. Harryho prestiž tímto klesla. K tomu Ron na začátku školního roku vyhrál mezinárodní soutěž v pečení zázvorových koláčů, čímž Harrymu přebral zbývající část fanklubu. Zbyla mu jen jedna jediná fanynka. Ismena. Při vzpomínce na ni se bezděčně otřásl. Ne, že by byla nějak odpudivá, ale lezla mu na nervy. Ještě nikdy na něj nepromluvila, ale byla všude, kde se ocitl. Harry se podíval na krbovou římsu. Pořád tam seděla, prázdnýma očima ho sledovala a držela transparent „Miluju Harryho Pottera“. Dodnes nepřišel na to, který bídák ji umožnil přístup do věže. Nakvašeně se zvedl a odešel do ložnice. Ismena tam už byla, stála uprostřed místnosti s transparentem „Dobrou noc Harry.“ Jak to k sakru dělá? Praštil sebou do postele a kouzlem zatáhl závěsy. Nebyl naštvaný na Ismenu, za ty dva měsíce si celkem zvykl, ale na Hermionu. Bože, vždyť tolik potřeboval její radu! Šlo o to, že už ho nebavilo být sám. Každý s někým chodil. Ron s Hermionou a půlkou hradu, Dean s Ginny, Seamus s Levandulí, Neville s Trevorem… prostě všichni. Harry neměl v balení holek zkušenosti. Popravdě, byl dřevo. Takové dřevo, že v celém Zapovězeném lese by se dřevěnější dřevo nenašlo. Jednou jedinkrát chodil s dívkou, Cho Changovou. To ale byla taková náhoda, že se dodnes musel podivovat. Na počest tomu dni Brumbál každoročně pořádal velké oslavy ve Velké síni. Harry se zasnil. Prala tehdy v Černém jezeře prádlo a shodil ji do něj okolo projíždějící buldozer. Harry, který hledal své ztracené sebevědomí šel náhodou kolem a vytáhl ji z vody. Jelikož byl celý zadýchaný, nemohl vůbec mluvit. Cho si vystačila sama, a i když ze sebe Harry za celou dobu nevydal ani hlásku, ve výsledném efektu ji pozval na rande. Po druhé schůzce se s ním ale rozešla. Asi ji neměl kupovat tu mravenčí farmu. Chudák se pak ještě týden ošívala.
„Musím s tím něco udělat!“ Bacil do polštáře pěstí. „Hned zítra za někým zajdu. Však já jim ještě ukážu. Holky, těšte se!“
„Mlč ty cvoku…,“ ozvalo se rozespale ze sousedních postelí.
„Sorry.“